Jean Alesi
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Jean Alesi | |
|---|---|
 |
|
| F1 Record | |
| Národnost |  Francie |
| Narozen | 11. červen 1964 (44 let) |
| Tým | Tyrrell, Ferrari, Benetton, Sauber, Prost, Jordan |
| Grand Prix | 202 |
| Mistr světa | 0x, nejlépe 4. místo 1996 a 1997 |
| Vítězství | 1 |
| Podium | 32 |
| Pole position | 2 |
| Nej. kolo | 4 |
| Body | 241 |
| První GP | Grand Prix Francie 1989 |
| První vítězství | Grand Prix Kanady 1995 |
| Sezóny v F1 | 1989 - 2001 |
Jean Alesi (narozen jako Giovanni Alesi) (* 11. června 1964) je bývalý francouzský pilot Formule 1, vítěz jedné Velké ceny.
Obsah |
[editovat] Celkové umístění v jednotlivých ročnících
| Ročník | Body | Umístění |
| 1989 | 8 bodů | 9. místo |
| 1990 | 13 bodů | 9. místo |
| 1991 | 21 bodů | 7. místo |
| 1992 | 18 bodů | 7. místo |
| 1993 | 16 bodů | 6. místo |
| 1994 | 24 bodů | 5. místo |
| 1995 | 42 bodů | 5. místo |
| 1996 | 47 bodů | 4. místo |
| 1997 | 36 bodů | 4. místo |
| 1998 | 9 bodů | 11. místo |
| 1999 | 2 body | 16. místo |
| 2000 | 0 bodů | nebodován |
| 2001 | 5 bodů | 15. místo |
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Kariéra
Zhruba kolem patnáctého roku svého věku začal Jean závodit s motokárami a to až do roku 1983 (Ve formuli 1 v té době kraloval Nelson Piquet a na sklonku Nelsonovy kariéry se s ním Jean na drahách F1 rovněž setkal). Roku 1983 postoupil do francouzského mistrovství Formule Renault a celkové desáté místo ukázalo, že tento jezdec něco umí. Následujícího roku dosáhl na pátou příčku v šampionátu. Celkem průměrné výsledky a stal by se jedním z mnoha průměrných a víceméně nezajímavých francouzských závodníků, kdyby nepřišly následující úspěchy ve Formuli 3. Ve svém prvním roce závodění ve F3 na francouzkých okruzích dokončil sezónu jako druhý nejlepší a následující rok ve skvělém a zkušeném týmu ORECA zvítězil. Tým ORECA mu pro následující sezónu 1988 nabídl vůz formule 3000, druhé ligy za formulí 1. Jean v jejich barvách dokončil desátý v šampionátu, což nebyl žádný velký úspěch. Avšak zaujal Eddieho Jordana a ten jej angažoval do svého týmu. Jean tedy sezónu 1989 měl absolvovat v jeho žlutém Reynardu. V Jordanově týmu jezdili v té době i jiní výborní závodnící a v budoucnu absolventi závodů formule 1. Ať už to byl Eddie Irvine, Heinz-Harald Frentzen, Johnny Herbert a později i Damon Hill. Irvine se později stal na krátkou dobu jezdcem na kterém stála stáj Ferrari, Frentzen po úspěších ve Williamsu pozvedl stáj Eddieho Jordana i ve F1, Herbert po svých zdravotních problémech během přechodu do nejvyšší třídy nakonec po boku Schumachera dokázal i vítězit a o Damonu Hillovi by bylo zbytečné hovořit. Jeho mistrovský titul ve formuli jedna roku 1996 hovoří za vše.
Jean toho roku zvítězil v Pau, Birminghamu a ve Spa a jeho cílem byla cesta k titulu. Během tohoto roku však přišla nabídka od Kena Tyrrella, aby zaskočil ve velké ceně Francie za Michele Alboreta. Důvodem byla Tyrrellova smlouva s novým sponzorem a Ital, jenž byl v rukách konkurence musel odejít. Jean tehdy nezapomenutelně odjezdil v Le Castellet svůj první závod ve formuli jedna a dokončil jako čtvrtý, přičemž v jednu chvíli závod i vedl. Zatím ve Formuli 3000 proti němu povstal jiný francouz. A to Erik Comas z týmu DAMS. V posledních třech závodech sezóny získal druhé místo a dvě vítězství a Alesiho jistota se začala rozplývat. Ve francouzském Le Mans však zýskal kýžený jeden bod a to mu zajistilo titul při rovnosti bodů s Comasem avšak větším počtem vítězství. Cestu do formule jedna potvrdil nejprve pátým místem na Monze a posléze opět čtvrtým v Jerezu. Při pár závodech tak slavil deváté místo v šampionátu F1 roku 1989 - prvního roku opět bez užívání turbomotorů.
[editovat] Formule 1
1989
První rok ve formuli 1, současně s formulí 3000, kde nakonec slavil celkové prvenství. Tyrrell s osmiválcem Ford byl, dá se říct, nejlepší ze zbytku světa. V první půlce sezóny, do GP Francie s ním Michele Alboreto ukázal, že to není stroj k zahození. Jeho páté místo v Monaku a zejména třetí místo a stupně vítězů v Mexiku to dokazovaly. Pak ovšem Alboreto musel stranou kvůli sponzorství a Jean Alesi jej nahradil. Kromě pár závodů, kdy musel bojovat o své prvenství ve F3000 (tehdy jej nahradil ještě nevyzpytatelný a po zranění stále nejistý, Johnny Herbert). Deváté místo v konečném pořadí šampionátu byl veliký úspěch. Dvě čtvrtá a jedno páté místo s průměrným vozem - to ukazovalo, že Alesi nebude jen další rychle vyhaslou hvězdičkou.
1990
Ken Tyrrell si Alesiho podržel i napřesrok a angažoval k němu japonce Nakajimu s tím, že od roku 1991 dostane motory Honda. Vůz postavil Harvey Postletwhite a byl to začátek revoluce v konstrukcích vozů. Jeho Tyrrell dostal zvýšenou příď a proudění vzduchu se změnilo. Následující rok všichni konstruktéři mnozí konstruktéři tuto novinku využili. Alesiho boj se Sennou v prvním závodě sezóny v americkém Phoenixu byl úžasný. Mladý francouz se nechtěl nechat jen tak porazit a Sennovi nic neodpustil. Přesto jeho vůz neměl rychlost Hondy v Sennově McLarenu, přesto jeho druhé místo zavánělo senzací. Šesté místo a jeden bod v Imole naznačilo, že Tyrrell patří do průměru, avšak další druhé místo v Monaku dokázalo opak. Sám Senna řekl, že kdyby se jelo o jedno či dvě kola víc, s Alesim by prohrál své vítězství. Zbytek sezóny byl víceméně smolný a bez bodů. Pouze veterán Nakajima získal dvakrát bodovanou pozici. Přesto Alesi skončil opět devátý, se třinácti body a se smlouvou s Ferrari, poté, co se o něj ucházel i Ron Dennis z McLarenu či Frank Williams.
1991
Tohoto roku Ferrari nasadilo dva francouzské jezdce. Zkušenost a nováčkovskou dravost. Jean Alesi doplnil zatím trojnásobného mistra světa Alaina Prosta. První bod v novém týmu si Alesi vyjel v druhém závodu sezóny v Brazílii, ale již o pár týdnů později stál v oblíbeném Monaku na stupních vítězů za třetí místo. Další třetí místa přidal v Německu a Portugalsku a plus ještě pár míst čtvrtých. Celkově obsadil sedmou příčku s 21 body zatímco Alain Prost byl pouze pátý se 34 body a po dlouhých letech bez vítězství. Ferrari jednoduše začalo ztrácet.